Projekt Socrates
Projekt UKŽ "senioři seniorům"
Dobrovolná péče o seniory
Systém sociálního zabezpečení v Litvě
Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo sociálního zabezpečení a práce (MSZP) upravují sektor prostřednictvím lékařských zákonů a zákonů o sociálních právech, přičemž druhé má odpovědnost za rozvoj politiky v oblasti sociální péče.
Základními právními normami upravujícími sociální péči jsou: Zákon o sociální službě, 1996; Všeobecná opatření a principy úhrady sociálních služeb, 1998; Kvalifikační požadavky sociálních pracovníků a zajištění jejich testování, 1998; Soupis sociálních služeb, 1997 a 2000; Metodika nabízení pomoci v domácnosti, 1999 (Všeobecná opatření pro služby pomoci v domácnosti, Metodika hodnocení stupně osobní nezávislosti, Stanovení dotazníku a žádosti o sociální pomoc, Pracovní normy sociálních pracovníků a rozsah jejich odpovědnosti).Programy sociální péče jsou prováděny na různých úrovních - státní, krajské (v Litvě je 10 krajů) a lokální samosprávě (60 administrativních celků - 43 regionů, 9 městských a 8 místních samospráv). Podle Zákona o poskytování sociální péče mají hlavní zodpovědnost za odborné standarty místní samosprávy.
Všeobecné principy činnosti domovů upravují:
1. Zákon o sociální službě (1996);
2. Všeobecné požadavky pro domovy poskytující stravování a ošetřování;
3. Opatření pro počet a složení personálu;
4. Minimální požadavky pro budovy a okolí ošetřovatelských domů;
5. Opatření pro doporučení osoby do ošetřovatelského domu a její odchod z něj.Domovy pro seniory jsou upravovány standarty, které stanoví MSZP. Struktura, kapacita a úroveň služeb je upravována speciálními požadavky a odlišnou důležitostí. Většinu služeb poskytuje speciálně školený a certifikovaný personál (pečovatelé, asistenti pečovatelů, sociální pracovníci, ošetřovatelé).
Pečovatel/ošetřovatel/ka při pomoci doma poskytuje asistenci ve formě pomoci v domácnosti (donáška jídla, pomoc s topením, nakupováním, uklízením); pomoci s osobní hygienou (oblékání, koupání, krmení, umývání a jiné základní potřeby); pomoci s udržováním sociálních kontaktů (společnost, společenskost, sociální síť).Profese zdravotní sestry a pečovatele je upravena Právním řádem Litevské republiky.
Úroveň kvalifikace ošetřovatele je akreditována úrovní vzdělání. Jsou dva typy vzdělání - studium na lékařských školách, které zahrnuje 120 kreditů během tří let studia a čtyřleté nebo šestileté studium ošetřovatelství na univerzitě zakončené bakalářským nebo magisterským titulem. Činnost ošetřovatele je licencovaná; licence se musí obnovovat každých pět let poskytováním certifikované evidence účasti v školicích kurzech, seminářích, konferencích v rozsahu 100 hodin.
Pečovatel/pomocník s kvalifikací ošetřovatele získá kvalifikaci na základě speciálního programu Ministerstva zdravotnictví. Ten zahrnuje 360 hodin školení, z něhož je 60 % délky kurzu prakticky zaměřeno. Adepti musí složit zkoušku, aby získali certifikát dokazující jejich způsobilost.
Zdravotní péče: odpovědnosti a schopnosti zaměstnanců zdravotní péče jsou vymezeny v normé litevské medicíny č. 80:2000 "Hospice" (2001) a normě litevské medicíny č. 21:2000 "Fukce asistenta ošetřovatele, povinnosti, práva, kompetence a odpovědnost" (2000). Asistent ošetřovatele může pracovat samostatně nebo pod dohledem ošetřovatele. Šíře jeho činnosti zahrnuje provádění hygienických potřeb, krmení, pomoc s pohybováním, technické úkoly, sběr dat o seniorech (váha, výška, teplota, puls), poskytování pomoci při vykonávání různých ošetřovatelských procedur, komunikace se starými lidmi. Asistent ošetřovatele by měl mít základní znalosti anatomie, fyziologie, patologie, hygieny, farmakologie, poskytování první pomoci, základy ošetřovatelství (včetně ošetřování umírajících lidí), asepse, antisepse. Asistent ošetřovatele je zodpovědný za své jednání, profesní nebo etické pochybení a dodržování právních předpisů.Domovy důchodců v Litvě patří a jsou podporovány různými autoritami. Jsou jimi: stacionáře péče o seniory, charitní, farní domovy poskytující péči, pečovatelské domovy místní samosprávy. Domovy péče o seniory spravované správním obvodem jsou velkými institucemi, které byly v zemi zřízeny ještě před získáním nezávislosti (1991).
V roce 2004 byly služby seniorům v institucích stacionární a sociální péče poskytovány v 95 domovech důchodců různého typu (vlastněné státem, magistrátem nebo farnosti). Koncem roku 2004 žilo v takových domovech okolo 4 800 obyvatel. Téměř stejný počet seniorů obdržel tytéž služby ve svém domově. Okolo 1 100 lidí je ročně umístěno do obecních institucí sociální péče. Počet těchto institucí pro seniory se už několik let němění, nicméně vzrůstá počet magistrátních zařízení sociální péče. V roce 1991 byly jen tři a v roce 2004 jejich počet stoupl na 55. V současné době služby stacionární péče pro seniory jsou poskytovány v 56 samosprávných územních celcích. V institucích sociální péče je místo pro 14 osob na 10 000 obyvatel Litvy (v roce 1991 to bylo jen 6 míst)
Hlavní směr strategie sociální péče je rozvoj neziskových, multifunkčních komunitních center, která poskytují široký záběr služeb. Hlavní záměr: změnit obsah léčby od občasného kontaktu ke kontinuitě péče pro seniory a rodiny. Bohužel, sociální podpora dostupná starým lidem nestačí na specifické potřeby starých lidí a jejich rodin.
Denní centra. Denní centrum je institucí, která méně než 24 hodin poskytuje denní péči, zajišťuje rozvoj dovedností, trávení volného času a začlenění do společnosti. Denní centra umožňují zlepšovat kvalitu života seniorů vytvářením podmínek pro vzájemnou komunikaci. Cílem služeb je poskytnout dlouhodobou podporu starým lidem (spíše něž soustředění se na akutní potřeby) a pomáhat starým osobám žít tak dlouho, jak je to možné v jejich komunitě namísto ústavní péče.
Denní centra své poskytované služby velmi mění a obvykle zahrnují osobní péči, sociální služby, jídlo, poradenství, službu týkající se rehabilitace, prevence, vzdělávací a rekreační aktivity, podporu zdraví; jiné služby. Denní centra dostávají státní, městskou a programovou finanční podporu. Denní centra zřizují místní samostrávy a neziskové organizace. V samosprávních územních celcích existuje Divize sociální pomoci nebo Divize sociální asistence, která poskytuje služby sociální asistence starým lidem v jejich vlastních domovech. Od roku 2004 v Livě funguje 36 komunitních center a center denní péče. Stát se také účastní národního podpůrného programu pro aktivity denních center. Světová banka podporuje zřízení tří denních center pro seniory, poskytujících sociální služby, prostor pro sociální kontakt a účast na kulturních akcích.
Svépomocné skupiny. Jejich hlavním úkolem je uspokojit nemateriální potřeby starých lidí, seznamovat s různými formami mezigenerační spolupráce, kvalifikovat dobrovolníky pro účast na různých aktivitách, v provozu je "fakulta pro třetí období života"; spolupráce zahrnuje státní instituce, nevládní organizace důchodců, veteránů a jiných skupin.
Zákon o sociálních službách umožňuje místním samosprávám nakupovat sociální služby od soukromého sektoru a nevládních organizací v souladu s podepsanou smlouvou.
Standardem je dotované jídlo, kluby, sportovní centra, komunitní domy, s aktivními programy na udržení fyzických a mentálních podmínek.
Univerzity pro seniory jsou úspěšné tam, kde starší lidé mohou získat nové znalosti a naučit se nové dovednosti jako používání počítače, internetu, e-mailu.
Domácí pomoc. Za plánování a zajištění služeb domácí pomoci jsou odpovědné samosprávné územní celky. Staří lidé za služby v domácím prostředí zaplatí buď plnou nebo částečnou cenu, záleží to na výši jejich příjmů. Senioři v nouzi mohou být dotováni místními úřady. Magistráty navíc bezplatně poskytují jídlo, asistenci s nejnutnějším zbožím (obuv, ošacení) a službami osobní hygieny, dopravy a jiných typů služeb.
Většina příjemců sociální péče užívají služeb nabízených instituciálními agenturami, agentury sociálních služeb, centra sociálních služeb atd. Oficiální poskytovatelé: Odbor sociální péče (hlavně); nevládní organizace; soukromé agentury (velmi málo). Služby poskytované Odborem socální péče pro bezdětné, nezadané a hendicapované seniory: osobní péče, nakupování, krmení, praní, uklízení, placení daní, volání doktora atd. Pracovníci divize sociální asistence (na samosprávné úrovni) poskytují péči prostřednictvím návštěv a pracují na základě pracovních smluv nebo prostřednictvím veřejných pracovních programů. Programy pracovní výměny poskytují základní servis. Veřejné sociální služby nejsou dostupné všem, kteří je potřebují. Neoficiální poskytovatelé: rodiny (hlavně); přátelé a sousedé, náboženské organizace, charita, Červený kříz, Maltézský řád, svépomocné skupiny (Asociace diabetiků, Alzheimerovský klub, atd.).Komunitní centra, Centra denní péče a organizace seniorů poskytují seniorům sociální, kulturní servis. Je populární zaměstnávat starší lidi v lidovém umění, hudbě nebo tanci. Senioři se podílejí na dobrovolnických aktivitách.
V některých centrech, nevládních organizacích jsou seniorům poskytovány rekvalifikační a vzdělávací programy.Penziony jsou určeny lidem s některým handicapem, stejně tak lidem s mírným handicapem, kteří nemají opatrovníka. Okresní guvernátoři a lokální samosprávy jsou odpovědní za poskytování sociálních služeb, včetně sociální péče při hospitalizaci, všem, kteří na to mají nárok, bez ohledu na jejich teritorium.
Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytuje finanční podporu prostřednictvím programu pro rozvoj infrastruktury a sociálních služeb. Program zahrnuje financování oblastních sociálních služeb projekty ze státního rozpočtu. Magistráty, okresy, nevládní organizace a organizace pro občany vyššího věku prezentují své projekty v rámci soutěže, aby mohli být vybráni komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Magistráty poskytují finanční podporu z místního rozpočtu nevládním organizacím poskytujícím sociální služby pro lidi pokročilého věku a další ohrožené skupiny lidí. Organizace může prezentovat projekty v rámci soutěže, projekt je následně vybrán komisí magistrátu.
Instituce jsou financované národním rozpočtem, místní rozpočty, farními a okresními rozpočty. Množství peněz určené na podporu jednoho obyvatele v sanatoriu nebo ústavu se již třikrát měnilo.
Poplatky za pobyt v ústavech s pečovatelskou sužbou upravují právní normy. Cena za základní služby v domovech nepřevyšuje výši dvou základních důchodů ( základní důchod je 200Lt asi 57 EUR), ale netvoří víc než 80% ze starobního důchodu.
Sociální pojištění
Penzijní systém se skládá ze tři úrovní, každá je financována a řízena jiným způsobem.
Úroveň I nejnovější penzijní finanční úroveň. Tato úroveň by měla zabezpečit základní ochranu proti nedostatku v stáří nebo v případě nemoci. Měla by být finančně založena na aktuálně existujících principech - spoléhajících na aktuální příspěvky.
Úroveň II spoření v soukromých penzijních fondech a pojišťovacích společnostech.
Úroveň III dobrovolné důchodové připojištění v penzijních fondech a pojišťovacích společnostech.
Pro osoby které se rozhodnou si na penzi nešetřit ( penzijní reformy jsou dobrovolné) budou penze vypočítané podle aktuálně existujících směrnic.Soukromé pojištění
Pro ty, kdo si vybrali penzijní připojištění bude penze vypočítaná různým způsobem založeném na daných obdobích:
? Pro dobu předcházející připojení k penzijnímu fondu bude penze vypočítaná prostřednictvím Státního sociálního pojišťovacího fondu republiky Litvy pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věci (SODRA);
? Po připojení k penzijnímu fondu bude penze vypočítaná v poměru k výši příspěvku, který byl zákazníkem placen.Charita a dary
Od r. 2003 mohou plátci asignovat 2% z placených daní na dobročinné organizace (všechny veřejné a soukromé neziskové objekty s nárokem přijímat nezdaněné dobročinné dary, včetně organizací pro občany v pokročilém věku).
Litva ratifikovala všechny významné mezinárodní dokumenty související s lidskými právy všech lidí včetně těch starých. Litevská ústava a legislativa zaručují rovnost před zákonem, ale neobsahují žádný specifický zákaz diskriminace z důvodu věku. Počet případů vyloučení ze společnosti z důvodu věku se bohužel zvyšuje. Nicméně, je zde několik svazů osob vyššího věku, které se zúčastňují rozhodování o životě a integraci starých lidí do společnosti. Účastní se také kulturního života starých lidí, pořádající festivaly, výlety, podporují klubovní aktivity atd. Tyto organizace spolupracují s magistráty a chtějí zaměřit pozornost veřejnosti na problémy starších spoluobčanů.Úřadem vykonávajícím dohled a revizi nad hospodařením institucí financovaných ze státního rozpočtu je revizní oddělení Ministerstva sociálního zabezpečení a práce. Cílem oddělení je dohlížet a posuzovat aktivity ústavů poskytujících sociální služby a realizace sociálních programů. Hlavními úkoly tohoto kontrolního oddělení je spravovat a dohlížet na sociální programy realizované Ministerstvem sociálního zabezpečení a práce a odhadovat prospěšnost a účinnost finančních zdrojů, odhadovat přístupnost, kvalitu a hospodářskou efektivnost sociálních služeb poskytnutých ústavy, ohodnotit a zkontrolovat aktivitu podřízených institucí, ohodnotit sociální projekty a monitorové sociální programy a projednat stížnosti uživatelů těchto služeb.
Zákon O rovných příležitostech, který vešel v platnost 1. ledna 2005, zabezpečuje ochranu lidských práv podle Ústavy republiky Litva a zakazuje jakoukoliv přímou nebo nepřímou diskriminaci z důvodu věku, sexuální orientace, nezpůsobilosti, rasového nebo etnického původu, náboženství nebo víry.
Národní akční plán Litvy proti chudobě a vylučování ze společnosti v roce 2004 - 2006 věnuje zvláštní pomoc obětem domácího násilí. Litva, aby byla schopna poskytovat takovou pomoc, musí dokončit několik úkolů:
1. 1. Vytvořit dostatečný právní rámec pro boj proti násilí na ženách, seniorech a dětech.
2. Realizovat nově přijaté ustanovení zákona o izolaci delikventa od rodiny v průběhu trestního řízení. Takovým způsobem bude oběť chráněná proti novým útokům (například teror, zásah do jejich zdraví, atd.).
3. Navrhnout koncept akčního plánu pro boj proti násilí na ženách a seniorech, zahrnující vzdělávání soudních institucí, pomoc pro oběti násilí, informování veřejnosti a obětí násilí, vzdělávání a zdravotní péče.
4. Vytvořit základní územní členění a aktivní zapojení obecních institucí, síť krizových center, které zabezpečí pomoc pro oběti násilí a budou pracovat s delikventy.
5. Podporovat projekty NGOs týkající se těchto problémů.
6. Zkoumat dopad domácího násilí a potřeby sociálních a dalších služeb.
7. Shromažďovat a analyzovat statistické údaje o obětech domácího násilí.
8. Realizovat projekt prevence proti násilí ve vzdělávání dětí a podporovat instituce pro děti.
9. Zavést nulovou toleranci k manifestacím násilí ve společnosti.Národní akční plán pro boj s chudobou a vylučováním ze společnosti (NAP) je součástí evropské strategie sociálního zapojení.
Koordinační strategie byla spuštěná po summitu v Nice (v prosinci 2000) spolu s prvním kolem národních akčních plánů, které členské země EU vydaly v roce 2001. V těchto plánech představuje každý členský stát jeho priority a snahy na další dva roky na poli boje s chudobou a sociální exkluzí. V roce 2003 členské státy sestavily nový NAP, který obsahoval priority a snahy pro roky 2003 až 2005.5. ledna 2005 schválila vláda realizační plán národní strategie pro roky 2005 - 2013 na zvládnutí stárnutí populace. Dokument byl předložený vládě Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále - MSSL).
V červnu 2004, vláda schválila plán národní strategie na zvládnutí stárnutí populace jenž analyzuje problémy související se stárnutím v Litvě a identifikuje způsoby tlumicí důsledky stárnutí populace.
Realizační plán národní strategie byl rozpracován tak, aby docílil výsledků a stanovil cíle strategie.
Při zavádění strategie jsou plány formovány pro trh práce tak, aby co nejvíc prodloužily využití profesionální kapacity starších lidí, zabezpečily rozumný příjem ve stáří a poskytly takovým lidem spolehlivou sociální ochranu.
Navíc pokusy probíhají pod podmínkou poskytnutí přístupu k celoživotnímu vzdělávání a zajištění kvalifikované zdravotní péče a sociálních služeb, propagace vzájemnosti mezi generacemi, podpory jednotlivců a organizací pečujících o starší lidi. Je v plánu, aby se starší osoby aktivněji účastnily na společenském životě zajištěním jejich sociálního zapojení a nabízením příležitostí k nezávislému životu.
Demografická (populační) politická strategie (2003) navrhovala následující měřítka pro zajištění pohody starších občanů: udržení starších pracovníků na trhu pracovních sil co nejdéle; vytvoření takových podmínek, které umožní každému, kdo chce a může pracovat mít práci a vydělávat peníze bez ohledu na jeho/její věk; zajistit možnost starším lidem, jenž chtějí soutěžit na trhu pracovních sil, získat požadované schopnosti a kvalifikaci; vytvoření flexibilního, efektivního a moderního systému služeb pro starší lidi; redukující chudobu a vyloučení starších občanů ze společnosti; úpravu bydlení a prostředí pro život handicapovaných a změna společenského postoje ke seniorům.V Litvě jsou silné rodinné vztahy. Každé páté dospělé dítě žije spolu s rodiči. Jedna třetina dospělých dětí, které žije odděleně od rodičů, navštěvuje své rodiče denně nebo několikrát týdně, 25% navštíví rodiče jednou týdně. Jen 3% dospělých dětí nemá kontakt s rodiči a 42% udržuje tyto vztahy jak pro potěšení, tak jako závazek. Většina Litevců souhlasí s tím, že dospělé děti by měly pečovat o své staré rodiče, také 9 z 10 litevců jmenuje své děti jako nejvhodnější zdroj pomoci ve stáří. 56% obyvatel často pomáhá svým příbuzným starším 65 let, 14% pomáhá jen na požádáni, 16% pomáhá zřídka a 14% nepomáhá nikdy, protože si myslí, že není žádná pomoc potřebná. Manželé jsou jmenovaní jako vhodná osoba poskytující pomoc. Třetí vhodný zdroj pomoci je služba poskytovaná vládou nebo úřady. Litevci souhlasí se sdělením, že společnost by měla pečovat o seniory nejprve ustanovením nových služeb a institucí. 38% Litevců by mělo rádo právo na dovolenou při péči o své staré rodiče - dospělé děti tíhnou k péči o své rodiče, ale shledávají obtížné spojit práci se závazky k rodičům. 21% obyvatel by chtělo seniorům přijmout pomocnice v domácnosti. 16% občanů myslí, že je potřeba zvýšit počet ústavů (většinou tyto osoby žijí samy, jsou bezdětné a strádají). Ačkoli 82% Litevců souhlasí s tím , že společnost by měla pečovat o starší občany, 79% si vybírá ústavní péči jako poslední volbu. Dodatečně, je zde trend, kdy lidé z měst počítají se státní podporou víc než osoby z venkova a vztah rodičů s jejich dospělými dětmi je bližší na venkově ve srovnání s městy. Závěr je, že vztahy mezi dospělými dětmi a staršími rodiči jsou dost silné a dospělé děti přijímají závazek pečovat o své staré rodiče, sociální služby by měly být většinou orientovány na podporu dětí v asistenci jejich starším rodičům.
(Reference: Stank?nien? V, Jonkaryt? A, Mikulionien? S, Mitrikas A A, Maslauskait? A, Family Revolution Challenges for Family Policy - Collective monograph (in Lithuanian), Institute for Social Research, Vilnius, 2003, pp 212-291)
