Zajímavé texty
o ženské spiritualitě

PhDr. Markéta Koronthályová:
Referát na téma: „Co očekává církev od žen a ženy od církve"
z pohledu katolické církve

pronesený na setkání „Eunika“ ve dnech 12. - 14. 6. 1998 v Českých Budějovicích

Úkoly ženy v církvi

Koncilové i pokoncilní dokumenty, jakož i C.I.C., nerozlišují u pojmu laik, jedná-li se o muže či ženu. Tedy pro ženu platí stejně vše, co vyplývá ze křtu a biřmování, i naléhavé výzvy koncilu adresované všem laikům.

Podle výzev sv. Otce (encyklika Evangelium vitae nebo Mulieris dignitatem) by měla žena přispívat svým jedinečným obdarováním, které jí bylo dáno při stvoření, k tomu, aby se v církvi i ve společnosti stále více šířily vztahy, budující civilizaci lásky, kulturu lásky. Pokud lidstvo nevytvoří tuto civilizaci, samo sebe zahubí. Jaké jsou to vztahy, ke kterým má žena zvláštní dispozici, danou specifickým obdarováním při stvoření? Vycházejí z toho, co je ženě dáno jako nenahraditelná a nenapodobitelná hodnota: mateřství (a to nejen ve smyslu fyzickém, ale právě ve smyslu duchovním). Žena-matka je uschopněna především pro tři typy vztahů (které mohou a mají být vzorem při vytváření civilizace lásky):

1. přijetí druhého člověka bez předchozích podmínek (přijímá s láskou dítě, aniž by věděla, jaké bude)

2. ochota k oběti a k absolutnímu nasazení (pro dítě je schopna udělat doslova cokoliv) - chybí v současné společnosti, kde představa štěstí rovná se mé vlastní pohodlí a blaho, bez ohledu na štěstí druhého

3. vztah, který si nenárokuje odměnu: co za to, z toho budu mít? (miluje dítě a věnuje se mu, i když ví, že ono jí to nikdy nebude moci „oplatit“)

(Žena v politice: neprosazuje sebe, ale myšlenku, příklad diskuse Parkanová - Buzková).

To plně platí i pro ženy neprovdané a řeholnice, právě v duchovní oblasti vztahů.

Mají ženy v církvi prostor toto své obdarování uplatňovat?

Neuškodilo hlásání evangelia v průběhu minulých dvou tisíc let právě to, že bylo hlásáno v církvi s převahou mužského, tedy racionálního myšlení, prostředky převážně mužskými (často i násilím místo vcítění se a snahy porozumět)?

Jestliže po dvou tisících let hlásání Evangelia je výsledkem fakt, že společnost a lidské vztahy vypadají tak, jak vypadají, pak se ptám, zda jsme Radostnou zvěst o lásce nehlásali špatně a zda není tedy nejvyšší čas tento způsob hlásání změnit?

Jak se může žena v katolické církvi dnes konkrétně uplatňovat?

1. jako ochránkyně víry a modlitby - v rodině, ve farnosti.

2. jako katechetka

3. jako pastorační asistentka

4. jako farní hospodyně

5. může zpívat na kůru (ještě v r. 1903 Inter plurimis to ženám zakazovalo)

6. v liturgii:

· až do r. 1969 nesměla žena vstoupit do presbytáře (případné služby musela vykonávat mimo)

· teprve v r. 1994 vyšla instrukce o legitimitě žen - ministrantek

Církevní dokumenty hovoří o laicích vždy bez rozlišení na muže a ženy.

Výslovně o mužích se mluví pouze u kněžského svěcení (jednoznačný názor církve je formulován v dokumentu Ordinatio sacerdotalis z r. 1988) a u lektorátu a akolytátu: (C.I.C. 230, § 1) trvale ustanovováni mohou být pouze muži (složitá otázka, vychází z chápání těchto služeb jako přípravy na nižší svěcení). Blíže o tom viz magisterská práce, kterou vydalo Pastorační středisko: Libor Holý: Lektorát a akolytát žen.

· současná praxe v naší diecézi: od 1.1.98 mohou být dočasně pověřováni službou lektora a akolyty laici - muži i ženy (podle pastorační potřeby dané farnosti).

Můj vlastní a soukromý názor na některé často diskutované otázky:

· Některé ženy se dožadují práva na kněžské svěcení:

Na svěcení nemá nikdo právo, je to vyvolení a služba (kdo chce být mezi vámi první, ať nejvíce slouží). Neznamená větší moc - často právě bezmoc je prostředkem, nástrojem Božího působení (Kristova bezmocnost na kříži).

· názor, že v jazyce liturgie a biblických knih nejsou oslovovány ženy a že je potřeba to změnit (sestry a bratři, synové a dcery apod.). Je jistě věcí slušnosti, jak předsedající osloví liturgické shromáždění (sestry a bratři). Ale biblické knihy jsou daný historický celek a neměly by se měnit.

Můj názor: oslovení, zájmena, slova jsou pouze formální problém. Jeho vyřešením se ještě nedostáváme k podstatě:

Mají ženy v církvi prostor pro uplatňování svých specifických obdarování, která od Stvořitele při stvoření obdržely, k němuž je vyzývají jak koncilní dokumenty, tak sv. Otec ve svých Encyklikách?

Pokud ne, je možné jim ho vytvořit? A jakými prostředky a způsoby? Jak chápat a interpretovat dnes ono slavné: Žena ať v církvi mlč

zpět k textům o ženské spiritualitě