Zajímavé texty
o ženské spiritualitě

Jana Opočenská:
Ženy a bible, ženy v bibli

Máme před sebou problematiku neobyčejně rozsáhlou a dynamickou. Jediný výklad o tomto tématu bude nutně jen zlomkovitý.

Před námi, ženami žijícími v křesťanské tradici, vidím úkol: je třeba, abychom se zamyslely nad tím, jaké místo má bible v našem životě. Takové uvažování se jistě nikdy neděje ve vzduchoprázdnu. Všechny vnímáme, co o bibli a z bible k nám zaznívalo v minulosti - a co k nám z ní zaznívá v přítomnosti, v našem konkrétním společenství víry.

Pro mne je skutečnou pomocí, že v české reformaci - od jejího počátku a potom stále dál, také u Komenského - existovalo důležité rozlišení . Rozlišení mezi věcmi podstatnými a služebnými. Např. podle předního bohoslovce Jednoty bratrské Lukáše Pražského /správce sboru v Ml.Boleslavi, zemřelého r.l528/- p o d s t a t n é věci jsou: Boží milost, dílo Ježíše Krista a dary Ducha sv. Takové jsou základní skutečnosti ze strany Boží. Boží dílo v Kristu je podstatné. Ze strany lidské je podstatná víra, láska a naděje. Mezi s l u ž e b n é věci patří Písmo, církev, církevní služebníci a svátosti. Tyto věci jsou potřebné ke spasení jen tehdy, - cituji Lukáše Pražského - „když sou při pravdě podstatné viery, když ji oznamují a k ní vedou a jí slouží.“

1. Jsem vděčná za toto významné rozpoznání a rozlišení. Ztotožňuji se s ním. Nemohu se však ztotožnit s pohledem na bibli, nastíněném např. nedávno ve dvou článcích stejného čísla Evangelického týdeníku Kostnické jiskry. O Písmu se tam mluví - opět cituji - jako o „nadčasovém, navěky trvajícím slovu Božím.“ Biblický text se nesmí „mistrovat“. Je to text výlučný, jedinečný a v mnohém nedotknutelný...není jediná biblická věta, myšlenka nebo odstavec, které by nějakým způsobem nemluvily ke mně a k nám všem... - byť možná zvláštním, pro nás dnes bizarním jazykem a způsobem.“

2. Takový nediferencovaný přístup sdílet nemohu. Souhlasím s horlivými čtenářkami a čtenáři bible, kteří v této rozsáhlé sbírce textů zjišťují „smíšená poselství /mixed messages/. Občas si i vzájemně odporují. Bezesporu v bibli nacházíme nádherná, osvobozující, posilující a směr udávající poselství, která pomáhají žít. Avšak v témže biblickém kánonu existují také hlasy a svědectví, která - stejně jako tomu bývá v lidském životě - nerespektují základní hodnoty - soucítění a vzájemnost - z nichž žijeme - a proto škodí, jsou škodlivá. Sdílejí naši lidskou dvojznačnost. Jsou v bibli v menšině, ale také v ní jsou. Sloužily a dodnes slouží ke zneužití. Konkrétně můžeme uvést dvě místa, obsahující zákaz řeči žen v křesťanských shromážděních a jejich omezení na domácí oblast /l Kor l4,34-35; l Tm 2,9-l6/ a nebo jiná dvě místa, která dosvědčují, že nenávist vůči Židům - antijudaismus začal, byl problémem již v církvi novozákonní doby /l Te 2,l4-l6; J 8,37-47/.

Moderní ztráta obeznámenosti s biblí se v našich církvích pociťuje jako závažný problém. Slyšíme volání po obnově pokud možno pravidelné četby a meditace Písma. Křesťanská víra je bez bible skutečně nemyslitelná. A přece tušíme anebo najisto víme, že je nutné být na pozoru.Proč? Protože existuje také autorita bible chápaná falešně. Fundamentalismus nás neohrožuje jen ve své hrubé podobě, ale také v jemné formě. Toto stanovisko dělá rovnítko mezi slovem bible a slovem Božím. Fundamentalistické pojetí biblické autority hlásá, že celé Písmo je Boží slovo, a proto je nutné je přijímat bez diskuse, jako normu, o které se nediskutuje.

V současnosti jde značný počet žen a mužů v různých církevních společenstvích jinou cestou. S biblickými tradicemi vstupují do rozhovoru . Nacházejí jej již v bibli a pokračují v něm, vedou jej dál. Rozhovor již v samé bibli? Poukazuje na něj a zdůrazňuje jej např. erudovaná německá biblistka Klara Butting.

3. Dialogickou strukturu objevuje již v tom, jak je vybudována hebrejská bible, Starý zákon. Základem SZ je tóra, 5 knih Mojžíšových. Dává Izraeli právo. Potom následují prorocké spisy, dílo proroků a prorokyň /Joz až 2 Král.; Iz až Mal/. Aktualizují právo s pohledem na zbavené práv. V třetí části zvané „knihy“ /tj. Žalmy a spisy následující, včetně 2 Paralip./ reaguje obec věřících na tóru a proroctví. Jmenovaná autorka také dokládá příklady dialogu, který se děje v obou částech bible. Dokumentuje kritické vyrovnávání se s předávanými tradicemi.Na nových interpretacích tradic se podílely ženy. Příkladem je kniha Rút. Přináší specificky ženskou perspektivu na tóru.

Zastává inkluzivní stanovisko. Do svazku izraelské víry a života vstupuje cizí žena, moábská Rút. Kniha Ester obsahuje novou interpretaci Josefových příběhů z l.knihy Mojžíšovy. Podobně jako Jákobův syn Josef - stává se královna Ester důležitým instrumentem Boží záchrany Izraele. Nový zákon také v rozhovoru s předávanými tradicemi pokračuje. Podle všech čtyř evangelií Ježíš přináší vlastní interpretaci samého středu tóry. V epištolách znovu ožívají, jsou připomínány a nově vykládány velké mužské a ženské postavy Starého zákona: např. v ll.kap. listu Židům nebo ve 4. kap. listu Gal. a j.

Co z toho vyplývá pro nás? Před námi je pozvání. Již sama bible svým pozitivně-kritickým rozhovorem s předávanými tradicemi zve k pokračujícímu rozhovoru se svými texty, nikoliv k předem hotovému a samozřejmému přijetí všeho. Teprve v otevřeném vyrovnávání se rozpoznáváme a zakoušíme, slyšíme Boží slovo pro naši životní cestu. Psaná litera Písma sama o sobě zabíjí.Teprve Duch dává život /podle 2 Kor 3,6/. ..."bibli ztrácejí, kdo jen bibli nechávají platit. Neboť bible - to je zároveň vyrovnávání se s biblí“ , říká Klara Butting.

4. Při veškeré úctě a lásce k bibli jako k nesmírně vzácnému dědictví, bez nějž si nedovedu představit svůj život, předkládám otázku: není náš vztah k této knize poznamenán vztahy nadvlády? Nevnímáme biblické texty stále tak trochu jako svěrací kazajku? Opakuji, že v současnosti nejen intelektuálky a intelektuálové se učí číst bibli nově , tj. jako dokument, který svědčí - někdy s respektem a někdy bez respektu - o základních životních hodnotách, o činech lásky, soucítění a vzájemnosti, činech zároveň lidských a Božích. Činí tak i skupiny věřících laiček a laiků. Společně Písmo čtou, o něm hovoří. Někdy si biblické příběhy dramatizují. Moudrost, v bibli obsažená, pomáhá žít. A zase: tím se nevylučuje kritická ostrost vidění. Biblické badatelky zjišťují v biblických textech tzv. androcentrické zatemnění, zastření.

5. U pojmu „androcentrismus“ je třeba se pozastavit. Řecké slovo anér, andros znamená muž. Androcentrismus tedy doslova přeloženo je „mužostřednost“, mužství v centru. Ženy jako odvozené a podřízené bývají na okraji. Taková antropologie je výslednicí myšlení a struktur, které hierarchizují, tj. některé nadřazují a jiné podřizují. Úkolem stále ještě před námi - ve společnosti, v církvích a v teologii - je nikoho neprivilegovat, všechny zahrnout. V biblické vědě dnes pracují odbornice, které v Písmu rozeznávají všepronikající androcentrismus, tj. určitou poplatnost hierarchicky myšlené a organizované skutečnosti. Obráží jej i biblický jazyk, způsob vyjadřování. Ne stoprocentně, ale velmi často. Poučené biblistky nezůstávají u těchto jistých deficitů biblických textů stát. V bibli objevují také „emancipační průlomy“.

6. To znamená: přes jisté zastření biblické texty svědčí o Síle života, svatém Bohu Izraele, který všecky své vyznavače - muže a ženy, ženy, muže a děti vede a posiluje v odporu vůči tomu, co je zlé, tj. co ponižuje a zotročuje. Feministické biblické studium především pozorně analyzuje jednotlivé texty. Mimoto ovšem také sleduje, jak se tyto texty chápaly, překládaly a vykládaly v průběhu dějin. Od samých textů musíme odlišit dějiny působení těchto textů, tzv. Wirkungsgeschichte, Rezeptiongeschichte.

7. Často jednotlivá biblická výpověď nebo motiv nebyl původně, v originále vůči ženám nepřátelský. Teprve v následné době byl takto vyložen a užit, resp. zneužit. Například - jedna tradice církevních výkladů prvních kapitol bible, tj. l.-3.kap. Genese tyto texty silně zkreslila. Zúžila zvěst o stvořenosti obou pohlaví k Božímu obrazu /podle l.kap.l,26-28/ jen nebo primárně na muže. Zdůraznila podřízenost a až i méněcennost ženy. Přitom původní hebrejský text nijak ženu neznehodnocuje. Staví ji prostě vedle muže. Nutno však konstatovat, že již v Novém zákoně nacházíme nesprávnou interpretaci této starozákonní předlohy, tj.Gen l,26-28 a Gen 3,l6. Již u apoštola Pavla, v l Kor 11,3-l6; dále ve vsuvce, psané jinou rukou a vsunuté do kap. 14, 34-35; do třetice pak v epištolní literatuře druhé a třetí křesťanské generace - v lTim 2,8-l5. Jde o slavnou tezi - mulier taceat in ecclesia - žena ať mlčí v církvi. Jen poznamenávám, že v této podobě z pera Pavlova ovšem nepochází. Musel by sám sobě těžce protiřečit. Vždyť např. v listu Římanům v závěrečných pozdravech v l6. kap. výslovně zmiňuje ženy jako partnerky v misii. Je třeba, abychom si byli vědomi: jmenovaná tři novozákonní místa - z l. Kor 11. a 14.kap. a z 1Tim 2 kap. - a na ně navazující výklady - měly v průběhu církevních dějin až katastrofální působení pro chápání vztahů mužů a žen v rodině, v církevní oblasti a ve společnosti.

Pokročme nyní dál. Jak se v církevních výkladech většinou pojednávalo o jednotlivých biblických ženských postavách ? Obvykle ne jako o individuích, o osobách, které aktivně spoluutvářely Boží dějiny spásy. Jakoby biblický Bůh přednostně spolupracoval s muži. S proroky, soudci, králi a vojevůdci. Mojžíš, David, prorok Eliáš a mnozí jiní - v tradičních biblických výkladech vystupují vždy jako nezaměnitelné, dějinné postavy, osobnosti. Ženy spíše jako stereotypy, které naplňují určitou nezbytnou funkci. Zejména se starají o lidskou tělesnost a o zachování lidského rodu. Právě tuto slepotu pro dějinné jednání biblických žen, tu funkční představu ženství kritizuje a problematizuje novodobé ženské bádání. S velkou horlivostí a nadšením a touhou po poznání pravdy začaly ženy vyhledávat biblické ženské postavy. Nad biblickými příběhy si začaly klást neodbytné otázky: Kdo je tato žena? Jaká je její konkrétní životní situace? Jak v ní jedná? Jak promlouvá dnes k nám? Nemáme jen praotce víry. Boží inkluzivní láska zahrnovala bezpochyby také naše pramatky ve víře : Sáru a Hagar, Rebeku, Líu, Ráchel, Mojžíšovu sestru Mirjam, Siporu, Deboru, Batšebu, Chuldu, Rút a Naomi, Vašti a Ester, Ješíšovy učednice - Marii Magdalenu, Janu, Zuzanu, ženy z prvokřesťanských sborů - Lydii, Prisku a mnohé jiné: jmenované a bezejmenné. Stávají se pro nás požehnáním.

Podobně jako v sekulárním ženském hnutí i v systematickém pátrání po ženách v bibli bylo nejdříve důležité slůvko také . Vycházelo najevo, že v biblickém světě také ženy se stávaly prorokyněmi, královnami, modlitebnicemi a zpěvačkami žalmů, že mluvily na veřejnosti, měly vlastní vůli a vlastní biografii. Spoluutvářely dějiny Boží spásy, záchrany. V téměř bezpočetných vědeckých studiích a ženskými nebo smíšenými skupinami dramatizovaných biblických příbězích se rozplývá dřívější, zastaralý pohled na biblický svět. Biblické ženy sice nejsou rovnoprávné v moderním slova smyslu, ale také nejsou žádná nedějinná masa. Jsou to osoby s vlastní tváří, často s vlastním jménem a se samostatným projektem. Za něčím určitým směřují. Teprve v tradičních výkladech splynuly v pomyslnou jednotu. Když pozorně hledáme, stává se nám Boží jednání s jednotlivými biblickými ženami opět zřejmým, patrným. Jejich význam v izraelské spoloečnosti, v Ježíšově hnutí a v prvokřestanských sborech je možno vystopovat nebo při nejmenším zrekonstruovat.

Když jsme dospěli až k bodu, kdy odpovědně prohlašujeme, že biblické ženy spoluutvářejí dějiny spásy, pak nemůžeme a nesmíme přehlednout jednu skutečnost. Totiž tu, že ženy v bibli zůstávají menšinou - vedle většiny obšírněji pojednávaných mužských postav.K tomu biblická teoložka a etička Ina Praetorius bystře poznamenává: „Boží spravedlnost nikdy neznamenala čisté řešení padesáti procent. Kvóty a stanovení dalších pravidel pro dosažení rovných příležitostí žen a mužů mohou být důležitými politickými instrumenty na cestě k dobrému společnému životu. V oblasti víry a teologie rovnost počtů neplatí.“

8. Tato myslitelka podnětně poukazuje na jeden významný moment v dějinách spásy podle bible: Střed je na okraji . Střed dění, naplněný významem, zřídka bývá tam, kam se dívá většina. Ježíš - Zachránce se nenarodil v centru mocné římské říše - v Římě, ani ne v Jeruzalémě, ale v bezvýznamné obci poblíž Jeruzaléma, v Betlémě. Pravdu nevyslovil mocný císař nebo jeho dvorní filozofové, ale Ježíš - řemeslník z Nazaretu, z okrajového místa na okraji říše. Jednal pozoruhodně nepatriarchálně, tj. nenadřazoval jedny a nepodřazoval druhé. Právě na nejmenších mu záleželo nejvíc. S nimi se zcela ztotožňoval. Tady je zdroj jisté křesťanské excentričnosti. Chválena je citlivost pro dění, které nebývá v novinách na prvním místě. Chválí se citlivost pro naléhavé, drobné, ale životně důležité úkony. Společné nesení břemen a prožívání malých radostí.

Je třeba zmínit ještě jeden výrazný rys celé řady žen v bibli: nebývají konformní s běžnými normami. K větší spravedlnosti pro sebe nebo pro druhé si dopomáhají vlastním důvtipem, někdy obcházením normy nebo přímo lstí. A přece mají Boha na své straně a jsou dodatečně ospravedlněny. Takový je např. příběh Támar /podle Gen 38/ nebo ženy Syrofeničanky /M 7,24-30/.

Biblické ženy byly všestranně činné, v nejrůznějších oblastech každodenního života. Vedly a sloužily, rebelovaly a bojovaly, prorokovaly a zachraňovaly, sponzorovaly a taktizovaly, pracovaly jako soudkyně, celnice, pekařky a rybářky. Projevovaly svou moudrost a radily. Kladly odpor. Některé chudé ženy se kvůli přežití prostituovaly. Bez nadsázky lze říci, že soudobé bádání žen v biblistice přímo jiskří novými, napínavými poznatky o biblickém světě všeobecně a o ženách v něm ještě zvlášť. Za zmínku stojí, jak se o práci kolegyň s biblí vyjadřují dva biblisté.

9. Prof.Walter Brueggemann, americký starozákonník, konstatuje: „ V posledních letech výtěžky ve feministické interpretaci bible jsou ohromné.“

l0. Prof.Herbert Haag, německý starozákonník, rozvádí své ohodnocení takto: „Trvalo skoro dva tisíce let, než křesťanský svět objevil v bibli ženy. V teologii a zvěstování se nevyskytovaly. Ženy samy je znovu objevily.“

11. Na závěr bych chtěla uvést radu, jak číst bibli , z pera vzácné ženy a neobyčejně bystré teoložky, Dorothee Sölle. Podle ní bychom se měli učit bibli číst s přesností a zanícením, brát ji zlodějům bible /tj. těm, kdo si ji neprávem přivlastňují­/; a především ji potřebovat.

12. Mám za to, že autorita bible nespočívá v neomylnosti jejích jednotlivých výpovědí. Není to jen formální autorita. Její vnitřní autoritu objevujeme, když s ní vedeme rozhovor.

Bible sdílí inkarnační povahu s věčnou Moudrostí, jíž vydává své služebné svědectví. Božství si zvolilo, že sebe zjeví ve stvoření. Že bude přicházet mezi nás takové, jací jsme. Boží slovo v lidských slovech: to jest - s nejrůznějšími kulturními omezeními a hříšnými poruchami lidství v každém věku.

Některé současné křesťanky - a teď myslím konkrétně na dvě teoložky, žijící a působící ve zcela odlišných podmínkách - na Ivone Gebaru v Latinské Americe a Carter Heyward v USA - tedy tyto obě ženy ve svých knihách shodně a opakovaně prohlašují : biblické hodnoty - soucítění, vzájemnost, tvořivost - to jsou hodnoty, které nám a všem a všemu pomáhají žít. Kéž je dovedeme šířit! Nejen slovy, ale hlavně svým životním příkladem. Kéž nám v tom pomáhá milující Bůh.

Poznámky:

1. Amedeo Molnár: Bratr Lukáš, bohoslovec Jednoty, Praha l948
2. Evangelický týdeník - Kostnické jiskry č.34 z l3.l0.2004
3. Klara Butting: Bibel, in: Wörterbuch der Feministischen Theologie, hrg.von Elisabet Gössmann u.a., 2.Aufl., Gütersloh 2002
4. ibidem
5. ibidem
6. Brigitte Kahl: Der Brief an die Gemeinden in Galatien, in: Kompendium Feministische Bibelauslegung, hrg. von Luise Schottroff u.Marie -Theres Wacker, Gütersloh l998
7. Helen Schüngel-Steraumann: Bibel, in: Wörterbuch der Feministischen Theologie, hrg. von El.Gössmann u.a., l. Aufl., Gütersloh l99l
8. Ina Praetorius: Die Welt: ein Haushalt, Mainz 2002
9. Claudia Janssen,Regene Lamb: Das Evangelium nach Lukas, in: Kompendium Fem. Bibelauslegung, Gütersloh l998
10. Phyllis A.Bird: Missing Persons and Mistaken Identities, Minneapolis l997
11. Grosse Frauen der Bibel in Bild und Text, Freiburg l997
12. Dorothee Sölle: Gegenwind, Hamburg l995

zpět k textům o ženské spiritualitě